Detekce rizik: užitečná služba veřejnosti nebo organizovaný zločin?

Vláda ČR, Ministerstvo zdravotnictví ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Český rozhlas i Česká televize si během covidového období najímaly Františka Vrabela a jeho soukromou firmu Semantic Visions na hledání nebezpečného obsahu a na detekci rizik. Šlo skutečně o užitečnou službu veřejnosti? Nebo byla společnost Semantic Visions součástí marketingového a předem domluveného plánu, jak z veřejných peněz utratit desítky miliard a jak propagovat plnění nevýhodných smluv s farmaceutickými firmami? „Při rozhodování v případech, které se týkají životů obrovské skupiny lidí, by se žádný státní orgán neměl opírat o informace a analýzy nějaké soukromé firmy. Od toho má stát své státní služby“, říká v rozhovoru pro inFakta Andor Šándor, bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby ČR, bezpečnostní poradce a generál v záloze.

 

Markéta Dobiášová: Pane generále, pokud státním úřadům i veřejnoprávním institucím hrozí nějaké nebezpečí, je obvyklé, že si službu „detekci rizik“ najímají od soukromé firmy? Namísto státní zpravodajské služby, jako je BIS nebo vojenská rozvědka?

generál Andor Šándor: Rád bych na úvod řekl, že znám Františka Vrabela spoustu let, i když jsme se už dlouho neviděli. (Od roku 2018 vystupuje František Vrabel v médiích za společnost Semantic Visions a tvrdí, že Česko je v hybridní válce a je nutné bojovat proti dezinformacím… psali jsme zde). Znám jej od doby, kdy měl firmu I2S a.s.. Tehdy bych neměl ani půl slova proti tomu, co dělali. Ono je to celkem jedno, kdo analýzy informací pro instituce bude dělat, protože to je analýza otevřených zdrojů. Informace se sbírají ze všech otevřených zdrojů. Pokud to bude dělat soukromá firma a bude to dělat odpovědně a kvalitně, tak proč ne. Tohle může dělat BIS, můžou to dělat vojáci, v zásadě všechny zpravodajské služby, které mají tzv. „open source information“ - mají na to různě velká centra a lidi, kteří se zabývají informacemi z veřejných zdrojů, neboť jich jsou mraky.

 

M.D.: Jak to funguje? Představuji si týmy lidí u počítačů (v nich potřebný software, naprogramované algoritmy), které na základě nějakého zadání sbírají informace o tématu, skupinách, osobách v celém internetovém prostoru, ze sociálních sítí, z osobních statusů...

A.Š.: Ano, sbírá se všechno. Policie to také dělá, že sbírá informace ze sociálních sítí. Dneska je to velký zdroj informací. A když k tomu máte kvalitní prohlížeče a kvalitní softwarové nástroje a dobré lidi, tak si takovou analytickou službu můžete dělat i vy. V tom problém nevidím. Problém vidím v tom, že pokud si takovou soukromou službu jako státní instituce najímám, musím mít všechny osoby i firmu prověřeny. Musím eliminovat riziko, že mi bude někdo podsouvat nějaké pitomosti, ať už záměrně, z nedbalosti, nebo z nepochopení.

Odkázal bych tady v té souvislosti na zprávu vojenského zpravodajství, která upozorňuje na to, jak je pojem „boj s dezinformacemi“ nebo „hybridní válka“ nadužívaný.

 

M.D.: O tomto riziku se veřejnost dozvídá z médií. Já jsem o boji s dezinformacemi slyšela poprvé v souvislosti s koronavirovou epidemií, ale postupně z rešerší zjišťuji, že na hybridní válku upozorňovala veřejnoprávní média již dříve, právě v rozhovorech s Franitškem Vrabelem, už v roce 2017, 2018.

A.Š.: Ono je to médii prezentováno, jako by se tady dezinformační boj a hybridní válka objevily ráz naráz s covidem, s Ukrajinou, dalšími konflikty. Jenže hybridní války se vedou, co války na světě existují. Tyto výrazy se jenom staly velmi mediálně populárními. A tak se straší hybridní válkou, dezinformacemi.

 

M.D.: Strach jako prostředek manipulace veřejnosti?

A.Š.: Bohužel. A pokud chcete být součástí mainstreamu, být na obrazovkách, tak tyhle voloviny musíte šířit dál, protože mainstream si to vyžaduje. No a když mainstream takovéto teze jako „boj s dezinformacemi“, „hybridní válka“, „antivaxer“ a tak dále, dokola opakuje, stanou se takové hlouposti snadno jakýmsi pomyslným faktem. Lidé pak i sebevětší hloupost, několikrát opakovanou ve veřejném prostoru, přijmou tak, že je to fakt. Pokud takto sbírá informace a sleduje rizika František Vrabel, jestli dává takto provedené analýzy někomu, aniž by se vůbec uvažovalo, kontrolovalo, jestli je to vůbec pravda, jestli vůbec něco z těch tvrzení existuje, jestli je to fakt… tak to je špatně.

 

M.D.: Zmiňujete zprávu vojenské zpravodajské služby, která konstatuje, že pojmy jako hybridní válka a boj s dezinformacemi jsou ve veřejném prostoru nadužívané. Stávají se tak tyto pojmy nástrojem propagandy?

A.Š: Tak to je, pořád jde o bojovou taktiku, mediální taktiku. Tady nějaký člověk nebo firma něco vypustí. Naši političtí vůdci, o jejichž kvalitách lze důvodně pochybovat, tomu více či méně uvěří, a ještě ten prapor nesmyslů zvednou a šíří ho za těmi médii dál. A nejhorší je, že na tom politici staví svá rozhodnutí. Jestli vy uvěříte špatným informacím, logicky uděláte špatná rozhodnutí. Bude vás to zbytečně stát peníze, budete si například myslet, jak jste na krizi nachystaná a připravená, ale ve skutečnosti budete úplně vedle… to je problém.

 

M.D.: Na jedné straně tu máme politicky řízená opatření, kdy například samotný úřad ministerstva zdravotnictví porušuje svými rozhodnutími zákonnost a lidská práva. Na druhé straně cokoli nesouhlasného proti takovým opatřením, cokoli kritického proti ministerstvu nebo vládě, označí soukromá firma Semantic Visions za nebezpečné, za dezinformační. Kde je tady riziko pro společnost? Soukromá firma takto vyhodnocuje informace, do toho se přitom sama podílí  na ministerstvem financovaných mediálních kampaních. Jak je tady zajištěna nestrannost?

A.Š: Tohle má dvě polohy. Jakýkoliv orgán státní správy si může cokoliv, kohokoliv najmout, ale nemůže nikdy říct: „my jsme se tak, a tak rozhodli, protože nám to dali Semantic Visions…“  To je nesmysl. Ani politici nemůžou říct "my jsme se takto rozhodli, protože nám to řeklo vojenské zpravodajství nebo BISka". Zpravodajské služby mají pouze poradní hlas, nikoliv rozhodující. Odpovědnost je vždycky na tom politikovi, úředníkovi, na tom státním úřadu, ten rozhoduje, ten je za rozhodnutí ze zákona odpovědný. Schovávat se za poradce a média je ale samozřejmě módní, to už udělali Američani v Iráku a kdekoliv jinde.

Už jen to, že vy si můžete vytipovat lidi stejného smýšlení. Ostatně, každý má nějakou představu o věci, v níž rozhoduje, nějak jí věří. A teď někdo takový - a budeme abstrahovat od ekonomických zájmů - kdo věří ve svůj způsob vidění světa, si najme poradní firmu, která má stejný způsob vidění světa. Takový, který jeho způsob vidění světa podporuje. To je prostě špatně, je to účelové.

 

M.D.: Co když rozhodnutí vládního úřadu, který si objednává služby jako "odhalování rizik" a "včasné varování", vytváří zisk pro firmy, které jsou v dobrých vztazích s firmou Semantic Visions? Co když lidé spojení se Semantic Visions pracují na projektech, za které ministerstvo zdravotnictví a vláda platí desítky miliard korun z veřejných peněz? Co když projekt "boj s dezinformacemi" slouží právě tomuto účelu?

A.Š: Tak to může být organizovaný zločin, že ano. To není nic jiného. Jestliže nějaká firma vědomě ovlivňuje mínění zadavatele informacemi, které se jí potom hodí v tom, že je někým ze svých řad využije k obchodnímu byznysu a k vlastnímu zisku, tak to je podle mě organizovaný zločin, to není nic jiného. To je klasická ukázka toho, jak zneužijete nějakou informaci, jak využijete buď naivitu nebo neznalost anebo úmysly toho, komu ji dáváte. A na základě toho si potom rozjedete byznys, to je podle mě organizovaný zločin. Nejsem sice právník, ale jinak to prostě nazvat nemůžu.

Vrátím se ještě v té souvislosti k tomu, co jste zmiňovala na začátku. A je to problém nejenom České republiky – máte-li jiný názor, je o vás šířeno, že jste nepřítel. Všichni tu mají plnou pusu řečí, jací jsou demokraté, jak je debata základem demokracie, a přitom tohle je nezajímá. A pak je tu další věc, kdo to tady jaksi vede, a to já nevím… Nevím ani, kdo těm politikům nebo úředníkům postahované informace vyhodnocuje… to je klíčové, to může dělat jen někdo, kdo tomu rozumí.

 

M.D.: František Vrabel říká, že se dostal ke komunikačním technologiím, které využívá americká armáda, že od 90. let pracoval pro americkou armádu, byl poradce NATO, respektive ho tak média titulují. Tam se měl seznámit se zpravodajskými komunikačními systémy, které pak převedl do civilní sféry? Co přesně to znamená?

A.Š: Mně se to nezdá. V 90. letech, asi kolem roku 1998 nebo 1999, v České republice nebyly prováděny důkladné prověrky lidí, takže je těžké uvěřit, že by američané dovolili někomu z české soukromé firmy přístup do svých citlivých systémů. Notabene, když jsme nebyli v severoatlantické alianci. Pochybuji, že by měla nějaká soukromá osoba nebo firma opravdu hluboký přístup k jejich metodám a procesům. Samozřejmě, můžete použít vyhledávač k nalezení informací o jakémkoliv tématu z veřejně dostupných zdrojů, pokud vám někdo zadá, co hledat. Ale ve zpravodajských službách je to jiné – tam někdo musí zadat konkrétní úkoly, například sledovat určité aktivity na Blízkém východě, a poté kupovat přístupy k různým serverům a dávat dohromady získané informace. To je jedna věc. Ale druhá věc, a mnohem důležitější je, jak tyto informace vyhodnotíte.

 

M.D.: Semantic Visions k tomu používá umělou inteligenci…

A.Š: Jakože umělá inteligence jim řekla, že Blatný má velký uši a kromě toho je možná antivaxer?

 

M.D.: Tak údajně funguje ona sémantická analýza, kterou František Vrabel a Semantic Visions nabízí. V rozhovorech říká „my jsme schopni pokrýt až 90 % obsahu, online rychlostí, strojovým čtením a pomocí umělé inteligence vyhodnotit rizika, která jsou pro zadavatele nebezpečná…“

A.Š.: Nepopírám funkčnost umělé inteligence, ale popravdě řečeno, pokud je zadání: Hledej všechny, kteří jsou proti mně…?

 

M.D.: To nevím, zadání jsou dle nalezených objednávek příliš obecná. Jak může být ošetřeno, že tahle služba nebude účelově najatá? Například při spolupráci s mainstreamovými a veřejnoprávními médii? I s nimi má Semantic Visions smlouvu na detekci rizik…

A.Š.: Pokud by se detekce rizik dala státní zpravodajské službě, tak tam se vám nemůže stát, že by vám dávala informace, které by pak její členové využívali k obchodování. To se vám nestane, to mohu celkem garantovat. To by byla velká síla. Pochybuji, že by si to někdo z bezpečnostní zpravodajské služby risknul. Tak, jak to popisujete, to na mě působí jako účelová věc, která měla vytvořit podklady, pokud možno znějící hodnověrně, aby zadavatel svá rozhodnutí měl o co opřít.

Rozhodovat v případech, které se týkají životů obrovské skupiny lidí, by žádný státní orgán neměl opírat o informace a analýzy nějaké soukromé firmy. Od toho má stát své státní služby. Platná definice je, že stát si zřizuje zpravodajské služby, aby jeho vládám umožnili vládnout. Není nikde napsáno, že by soukromá firma měla vydávat podklady, na jejichž základě se bude stát rozhodovat v takto důležitých věcech jako jsou například lockdowny, karantény, plošná očkování, odstavení ekonomiky, a tak dále. Aby se rozhodovala bezpečnostní rada státu na základě informací od soukromých firem... to mi přijde naprosto nepřijatelné.

 

M.D.: Semantic Visions si státní úřady najímají právě v době lockdownů. Firma pomáhá s vakcinační kampaní. S ministerstvem zdravotnictví, Českou televizí a Asociací komunikačních agentur organizují společně reklamní kampaně za stovky milionů (Psali jsme zde). Jde o střety zájmů nebo ne?

A.Š.: Na začátku bylo něco, co všechny spojovalo, a to byl strach. Nikdo nevěděl, co se stane. Tomu bych i rozuměl. Že na každou, těžce léčitelnou chorobu bylo nějaké očkování, které tak pomohlo zlikvidovat už řadu nemocí, které tu už dneska nejsou, tomu taky rozumím. Ovšem šíře těch zasažení byla natolik veliká a zisk z plošné vakcinace mohl být pro mnoho skupin natolik obrovský, že odtud mohl přijít tlak. Od firem, které jsou na vakcinaci navázány. Tlak na to, aby se očkování proti Covid-19 popularizovalo a propagovalo. Těžko můžete prodávat svoji vakcínu, když se o ní bude veřejně říkat, že nestojí za nic. Budete přeci tvrdit, jak je báječná a budete popírat všechny ty, co říkají, že to není pravda. Všechny, co udělají nějaký výzkum a zjistí, že očkování nesplnilo svůj hlavní mediálně vytýčený cíl, a to, že když jste očkováni, nemůžete onemocnět… Vždycky se najde někdo chytrý, kdo pochopí, že se na tom dá vydělat. A to si myslím, že je potom začátek úsilí nastavit systém pomocí spřátelených vazeb tak, aby výdělek prostě zajistil, a aby ho ještě podpořil. Takhle to vidím.

Aby totiž někdo řekl, že rizikem pro zvládnutí epidemie Covid 19 je třeba pan profesor Beran nebo jemu podobní lékaři a výzkumníci, to se teda musím kousnout do prstu. Na tom je úplně jednoznačně vidět, jak je to účelová věc. Někdo řekne: "Nedělejte to plošně, ochraňte jenom ty nejvíce ohrožené.“ A někdo vlivný začne tvrdit, že to nejde. Ne proto, že tomu dotyčný třeba nerozumí, ale protože by tím kazil něčí byznys. No tak pak raději řeknu, že to možné prostě není a udělám z profesora Berana blbce. Tak jako z jiných. Je to nejjednodušší. A máme tu progresivistická média. Je v nich řada lidí, sice možná vzdělaných, ale nemají žádnou zkušenost, baví se tím, že jsou na obrazovkách a říkají dědečkům a babičkám, jak mají žít… Tak to už potom jede samo, stačí „detekovat nepřítele“ a média už ho zlikvidují. Je to jednoduché.

 

M.D.: Kdo je tedy ten zadavatel, co se vyhledávání rizik týče? Kdo komu říká "tady je tohle riziko“? Soukromá firma předem ví, co hledat nebo ta rizika pro zadavatele teprve musí najít?

A.Š.: Primárně, pro hodnocení rizik anebo hrozeb a z nich plynoucí míra rizika pro stát a jeho občany by podle mě měly být zpravodajské služby. Ty mají primárně ze zákona tohle sledovat. Měly by dávat jasné informace těm lidem, kterým je ze zákona dávat mají a identifikovat rizika. A opakuji, že není možné a nevím jestli to tak bylo, ale opravdu není možné, aby stát dělal tak rozsáhlá opatření, která povedou k tak velkým nákladům a škodám a podobně, pouze na základě informací nějaké soukromé firmy.

Každá soukromá společnost pracuje logicky ve svůj prospěch. Aby měla zisk. Když odvede dobře práci, dostane zaplaceno, má dobré reference, rozšiřuje se jí možnost portfolia dalších firem nebo orgánů, které tu práci budou chtít. To je princip byznysu. Pracujete, abyste měla zisk a abyste ho rozšiřovala. Já bych si úplně nedovolil říct, že Semantic Visions je špatná instituce, nebo že František Vrabel je kriminálník. Já jenom říkám, a na tom si stojím, že tak velké zásahy do chodu společnosti v době lockdownu, v době covidu, nemohou být učiněny pouze na informacích nějaké soukromé společnosti.

 

M.D.: Pokud by byl někdo státní informační službou skutečně označen za riziko pro stát, z toho plynou trestně právní důsledky?

A.Š.: Dnes můžete označit za dezinformátora a dezinformaci, jak vidíte, cokoliv a kohokoliv. Ano, je tady pořád ještě rovina trestněprávní, jenomže s tím si tady nikdo nedělá žádnou hlavu. Tady vás nějaká skupina lidí, ani nevíte kdo, označí v nějakých analýzách soukromé firmy za dezinformátora, všechny hrozné přezdívky dostanete, média to odehrají, udělají svoji práci a člověk dostane zákaz vstupu do televize, nesmí tam vystupovat, protože jeho vidění světa se nehodí mainstreamu.

 

M.D.: Nabízí se otázka, pro koho mainstream tedy pracuje? V zájmu firmy Semantic Visions? V zájmu koho se ve veřejnoprávních médicíh, v České televizi, v Českém rozhlase, zároveň ve vládě, ministerstvu zdravotnictví detekují rizika?

A.Š.: Ministerstva obrany, vnitra a podobně by měla dávat každý rok úkoly zpravodajským službám a policii, co mají sledovat. A ty mají tyto úkoly naplňovat a dávat o tom informace s tím, že sami vnímají i další vyskytující se rizika, která tady mohou být. To jde na základě požadavků anebo na základě toho, že je sledováním objevíte, najdete, přijdete na ně. To je ze zákonného ustanovení státních zpravodajských služeb a také ze zákonného určení, kdo je komu a čím, v rámci státní služby povinován, a co kdo může dělat. Nikde není stanovené, jak má fungovat ministerstvo zdravotnictví a Semantic Visions. Můžou mít nějakou smlouvu, ve které je cosi napsáno, co od Semantic Visions vyžadujeme, co je v tom plnění, a to by stát nebo zadavatel měl kontrolovat. A informace, které takto dostane, může vzít v nějaké míře nebo i stoprocentně, je to potom jeho rozhodnutí, v potaz a rozhodovat se. Není tady nikde jiný zákonný vztah než ta smlouva. Každopádně zadavatelem, tím, kdo co považuje za možné riziko, které se má sledovat, dává tady objednavatel, to znamená třeba vláda nebo ministerstvo zdravotnictví nebo Česká televize firmě Semantic Visions.

 

M.D.: Plněním je pouze detekce rizik. Například ve smlouvách s Českou televizí je uvedena detekce rizik nebo služba včasného varování…

A.Š.: Tyhle pojmy nemám rád. Já mám na tyhle, s prominutím řeči, stejný názor, jako říkali vojáci ve své výroční zprávě. Víte, základem přece je, že když se podívám z okna a řeknu, že prší a přitom tam svítí sluníčko, tak to je, řekněme, dezinformace. A když kouknu z okna a řeknu, že tady ty domy nic moc architektura a mně se to nelíbí… a vy přijdete a řeknete: „vždyť je to hezký, to jenom ty tomu nerozumíš…“ z jiného názoru se udělala dezinformace, protože někteří hoši a dámy došli k jinému závěru. Já nevím, jestli ministerstvo nevědělo, kam se obrátit, jak si s tím poradit, kdo mu to uložil, koho to napadlo nebo kdo se s kým znal, kdo komu řekl „hele to my umíme, my máme tady na to nástroje, my ty informace budeme sbírat a pro vás vyhodnocovat“… Ten začátek vůbec nemusel být negativní. Vždycky se ovšem najde nějaký šikula, kterému dojde, že by se na tom dalo vydělat. "A když to budeme tlačit tímhle směrem, no tak to pro nás bude takto a takto výhodné." Každopádně někdo by měl odpovědně říct, jaká dostali Semantic Visions zadání, co přesně jsme po nich chtěli, zda to naplnili a do jaké míry byla rozhodnutí, která jsme učinili na základě jejich informací, v pořádku.