Tak máme nového prezidenta, generála. A první dámu, podplukovnici. Dosáhli jsme tím světového unikátu, ale budiž.
Demokratický stát si snad může dovolit i nějakou tu kuriozitu. Zase jsme ve světě o něco napřed. Nadšení generálových příznivců nebere konce. To je přirozené. Méně přirozené už jsou slzy a ovace novinářů ve volebním štábu vítěze.
Ale taková jsou holt naše média. Dovedou se radovat, když jejich pravda vítězí. Nad nezávislostí a objektivitou. Ve všeobecném jásotu se však do duše přece jenom vkrádá temný tón. Nový prezident si vytkl vojácký cíl: Klid a pořádek. Předsedovi vlády se zase zalíbila „řízená informace“.
V tom si náramně rozumí. Nehodí se připomínat historické paralely o tom, jak klid a pořádek a cenzura sjednotily rozdělenou společnost ve třicátých letech v Německu a v padesátých letech a za normalizace u nás.
Nechci oba pány podezřívat z toho, že by se inspirovali právě takovými příklady. Jistě upřímně věří, že se jim podaří vtisknout těmto instrumentům novou, demokratickou tvář. Všem nepřátelům navzdory!
